Kauce (jistota)

Kauce (zákon používá pojem „jistota“) je peněžní částka, kterou nájemce předává pronajímateli při uzavření nájemní smlouvy jako zajištění úhrady nájemného a splnění dalších povinností z nájmu. Upravuje ji § 2254 občanského zákoníku (89/2012 Sb.).

Maximální výše jistoty je trojnásobek měsíčního nájemného. Pokud si strany sjednají i smluvní pokutu, nesmí jistota a pokuta dohromady tento limit překročit. Při nájemném 18 000 Kč tedy můžete požadovat kauci nejvýše 54 000 Kč. Do limitu se nepočítají zálohy na služby.

Při skončení nájmu musí pronajímatel jistotu vrátit, smí si však započíst, co mu nájemce dluží — typicky neuhrazené nájemné, nedoplatek z vyúčtování služeb nebo náhradu škody nad rámec běžného opotřebení. Stav bytu při vrácení je proto vhodné doložit předávacím protokolem s fotografiemi.

Na co se často zapomíná: nájemce má ze zákona právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí, a to alespoň ve výši zákonné sazby. Pronajímatel by měl úrok při vrácení kauce spočítat a vyplatit, jinak se vystavuje riziku soudního sporu o relativně malou, ale snadno vymahatelnou částku.