Podnájem

Podnájem vzniká, když nájemce přenechá byt nebo jeho část do užívání třetí osobě — podnájemci. Upravují ho § 2274 až 2278 občanského zákoníku. Podnájemce nemá žádný smluvní vztah s vlastníkem bytu; jeho práva se odvíjejí výhradně od nájemce.

Pravidla se liší podle toho, zda nájemce v bytě sám trvale bydlí. Pokud ano, může část bytu podnajmout i bez souhlasu pronajímatele (§ 2274). Pokud v bytě trvale nebydlí, smí byt nebo jeho část podnajmout jen s písemným souhlasem pronajímatele (§ 2275). Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti do jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný, ledaže byl ve smlouvě podnájem zakázán. Podnájem bez vyžadovaného souhlasu je závažným porušením povinností nájemce a může být důvodem výpovědi.

Podnájem je vztah akcesorický: skončí nejpozději s nájmem samotným (§ 2277) a podnájemce nemá nárok na bytové náhrady. Typickým příkladem podnájmu v praxi je „pronájem“ družstevního bytu — člen družstva je sám nájemcem, takže osobě, které byt přenechává, vzniká právně podnájem a souhlas družstva je zpravidla nutný. Příjem z podnájmu se daní podle § 9 zákona o daních z příjmů, bez možnosti odpisů.