Daň z příjmů z pronájmu (§ 9)

Daň z příjmů z pronájmu upravuje § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Vztahuje se na příjmy z nájmu nemovitých věcí a bytů, pokud nejde o podnikání — pronajímatel k němu nepotřebuje živnostenské oprávnění a z příjmů neodvádí sociální ani zdravotní pojištění. Daní se rozdíl mezi příjmy a výdaji, tedy dílčí základ daně, sazbou 15 %; část celkového základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy podléhá sazbě 23 %.

Výdaje lze uplatnit dvěma způsoby: paušálem 30 % z příjmů (maximálně 600 000 Kč ročně), nebo jako skutečné výdaje — typicky úroky z hypotéky, odpisy nemovitosti, opravy, pojištění či daň z nemovitých věcí. U bytů pořízených na hypotéku bývají skutečné výdaje výrazně výhodnější.

Daňové přiznání se podává do 1. dubna následujícího roku (do 2. května při elektronickém podání, do 1. července s daňovým poradcem). Do přiznání patří nájemné i částky, které nájemce hradí nad rámec záloh na služby — naopak průběžné zálohy na služby, které pronajímatel jen přeposílá a vyúčtuje, se do příjmů nezahrnují. Podrobný postup najdete v článku Daň z pronájmu 2026.